Víkendové mikrodobrodružsví – pro děti i dospělé
Nemusíte stovky kilometrů daleko, ale stačí prostě vymyslet fajn výlet, který vás donutí vystoupit ze své komfortní zóny nebo použít prostředky, které nevyužíváte. To je i naše víkendové mikrodobrodružsví.
Víkendová mise:
Využít dopravní prostředek, který obvykle nevyužíváme a užít si slunečný den volna a zrelaxovat se pochodem.
Je páteční večer a tak rozmýšlím, co dělat o víkendu. Chtělo by to pro jednou vymyslet nějakou změnu. Něco, co nemáme každý den. Hlásí slunečné počasí na celý víkend, takže výlet do přírody je jasná volba. Ale jak ho okořenit?
Pořád mi hlavou běhaly myšlenky, jak si výlet do okolí zpestřit, ale hlavní myšlenka přišla až po výborném kafíčku, které jsem si musel udělat, aby to lépe šrotovalo.
Co takhle použít nějaký dopravní prostředek?
Vím, teď si asi říkáte, „Cože? Vždyť to je snad každodenní záležitost, ne?“. A ono právě NE. S přítelkyní jsme zvyklí chodit pěšky. Do práce, do kanceláře, do kavárny, na nákup a taky výlety volíme formou výšlapů. Když už se přesouváme, tak většinou využijeme auto. Tak jsme se domluvili ještě s kamarádkou, která vzala děti, a že si uděláme výlet vlakem a zpět musíme po svých.
Ráno jsem nám nachystal batůžek, podívali jsme se, kdy nám to jede, domluvili se na čase a vyrazili.
Kupuju jízdenky hlásím počet cestujících a už tady jsem se zasekl. Jako vždy jsme s sebou měli psa, což není nic neobvyklého, ALE ten lístek pro psa stál víc než jízdenka pro nás. Tak jsme se pobavili hned na začátku cesty. (ten pes nás přijde ale draho :D)
Nastupujeme do regionálky na první koleji. A Wáu … Od mé poslední cesty vlakem se toho moc nezměnilo. Vše zůstává při starém. Jedeme jen pár stanic, ale děcka stihli prozkoumat snad vše, co se ve vlaku prozkoumat dalo. Nápad s vlakem slaví úspěch u dětí a u dospělých vzbuzuje nostalgické myšlenky na dětská léta, kdy se vlakem jezdilo na školní výlet nebo na výlety s prarodiči.
„Je čas do toho šlápnout“, zavelel jsem. A tak vyrážíme zpět k domovu. Trasu mám naplánovanou přes les, který právě začíná kvést a vše je v rozpuku. Po krátkém čase chůze lesem jsme se dohodli, že si trasu prodloužíme a uděláme si výlet na celý den, ne jen na odpoledne. Tak jsme se prošli na docela „profláklou“ vyhlídku v Národním parku, která se nám odměnila krásným výhledem do krajiny, kdy slunce už bylo jemně do červena a tak jsme tušili, že si musíme pohnout.
Blížíme se k vesnici těsně před domovem. Cestou jsme šli celou dobu nad řekou, takže jsme se kochali výhledy na naše rodné město a klidem lesa. Na poli před vesnicí děláme fotky se zapadajícím sluncem a naše cesta je pomalu u konce.
Kamarádka s dětmi se odpojují a nás čeká ještě pár kilometrů, které úspěšně zdoláváme.
Dnešní cíl splněn. Teď jen vymyslet, jaké malé dobrodružství zkusíme příště.
Teď už jen najíst se, okoupat a spát …
Zatím Ahoj a sejdeme se v lese.
