Přechod jeseníků na dva dny a kousek

A je to tady… naše dlouho očekávaná dovolená konečně na dosah ruky.

Píše se úterý 3.7. 2018, 6 h ráno a vyrážíme na brněnské Hlavní nádraží, kde nás vlak odveze do říše pohádek a krásných výhledů z horských masivů. Už se nemůžeme dočkat, až se poprvé nadechneme vzduchu, který bude protkán vůní lesů, luk a hor a opět zříme ty krásné syté barvy trav a květin, které se hluboce zaryjí do naší paměti.

Po třech hodinách jízdy vlakem vystupujeme na nádraží v Hanušovicích, kde nás čeká přistavený autobus pro opravy na trati a vyrážíme po 10 ti minutách čekání směr Ramzová. I počasí se umoudřilo a modrá obloha přeje naší cestě za dobrodružstvím. S plnou polní na zádech vyrážíme do prvního kopce na rozcestí k Čerňavě. Cíl trasy pro dnešní den je jasný, musíme se dostat na Kamzík, kde je přístřešek pro nocování, ale po prvním kopci, který nás ani nedovedl na Šerák mám obavy, že nejsem stavu ujít tolik kilometrů, ale jak stoupáme výš a výš, tak se mé obavy vytrácí při pohledu na krásné výhledy, okolní klid a nepopsatelný pocit, který zažíváme při každém zdolaném metru. První pauza Šerák, kolem nás se linou pouze zvuky lanové dráhy a úplný klid ruší pár lidí, kteří z ní zrovna vystupují. Po chvilkové pauze a občerstvení razíme směr Keprník, což je zase jen stoupák nahoru, no jo, dnes to hold ani jiný nebude, neb dnes nás čeká nej převýšení, než se dostaneme na hřeben. Ani jsme se nenadáli a už si to míříme k Vřesové studánce, kde máme v plánu doplnit zásoby vody, chvílemi se mi zdá, že jen tíže batohu mě tlačí kupředu, ale šlapeme dál úžasnou horskou krajinou, kde dominují jehličnaté lesy, přála bych Vám cítít tu krásnou vůni dřeva.

Minuli jsme sedlo pod Vřesovkou a už se před námi otevírá výhled na Vřesovou studánku, jejíž dominantou je kaplička, která slouží mimochodem i jako útočiště s možností přespání.

Plní sil pokračujeme dál k Červenohoskému sedlu, kam přicházíme již ve večerních hodinách, před námi poslední delší úsek, než dorazíme na Kamzík, musíme minout vrcholy jako je Velký Klínovec, Výrovka a Nad Petrovkou, zastávky děláme už docela často, celodenní turistika nás znavila a stále, i přes pokročilejší čas, nejsme na vytyčeném místě. Teprve kolem 20 hodiny se dostáváme na rozcestí Kamzík, kde pro naše mírné zklamání nebudeme bivakovat sami. Naštěstí ještě jedna část přístřešku je volná a můžeme složit batohy a rozložit nocleh, uvařit večeři a konečně si odpočnout.

Noc byla chladná a po dlouhé době spaní na zemi ve spacáku zrovna komfortní nebylo, ale naštěstí nám vůbec nepršelo a docela jsme nasbírali sil na další trek, který bude méně náročný. Po snídani vyrážíme na Švýcárnu, kde se těším na ranní kávu a překrásné obzory lemující údolí a okolní vrcholy. Naše představa byla oproti skutečnosti velmi chudá, to co jsme mohli díky skvělému počasí vidět kolem sebe bylo nepopsatelné. Sluníčko se začíná opírat v plné síle zrovna na hřebenech, které směřují naše kroky k Pradědu.

Je poznat, že Praděd je jedním z nejnavštěvovanějších míst, není divu, je to nejvyšší hora Moravy a Slezska a je majestátným symbolem celých Jeseníků … a těch lidí… po osvěžení vyrážíme rychlím krokem z kopce k Ovčárně.

Posilněni bramboračkou nahazujeme batohy a vzhůru do kopců k Petrovým kamenům. K našemu dnešnímu cíli moc nezbývá, dnes budeme nocovat na Jelení Studánce a k té nás dělí už pouze vrchol Vysoká Hole. Čas máme úplně famózní, tak se snažíme jít velmi pomalu a často odpočívat a kochat se výhledy a okolím, jehož klid je balzámem na nervy.

Přicházíme k Jelení studánce, máme 16 hodin, docela jsme překvapení, že tu jsme tak rychle a hlavně jsme zjistili, že se nám vymstilo, že jsme si do batohu nepřibalili opalovací krém.

Musíme vymyslet program na zbytek dne, pomalu si připravíme nocleh, uděláme ohýnek, hromadu fotek a snad nám nebude dlouhá chvíle. Až se nebe schová pod oponu noci, tak se pokusíme vyfotit hvězdnou oblohu a zítra už jen cesta na Skřítek a opět zpět do civilizace.

Máme tu poslední ráno, vůbec se mi nechce vracet zpět, je tu prostě nádherně, ale bohužel vše krásné jednou končí, tak balíme věci a razíme ku domovu. Sestup na Skřítek pokračuje k vrcholu na Pecný, kde pořizujeme hromadu fotek a scházíme na Ztracené kameny, které jsou jen kousek od sedla Skřítek. V dálce slyšíme ruch aut a hromada lidí se line po magistrále, opět nás pohltila realita a civilizace nám jde vstříc.

Za chvíli nám odjíždí autobus do Šumperku a pohádkové okamžiky se rozplývají v posledních větách deníčku…