Českou Kanadou na dva dny

Brzká ranní hodina a mě probouzí neznámá melodie. „Eh, co to?“ říkám si? A on budík, který mě už nebudil ani nepamatuju. Bágl sbalenej, jen napustit vodu, nabalit poslední kousek jídla jdeme na to.

Sedám za volant a vydávám se směrem na Slavonice. Všude kolem tma. Aby toho nebylo málo, tak ještě hustá mlha, která namrzala, takže jsem musel jet pomalu a dávat si fakt majzla! „To budou muset kluci čekat, to budou mít radost“ probliklo mi hlavou, když jsem se po silnici ploužil asi třicítkou a neviděl jsem pořádně ani na patníky.

Dorazil jsem na místo setkání a to v dobrém čase. Kluci už teda čekali, ale naštěstí ne dlouho. Pozdravím je, beru krosnu z kufru auta a jdeme na to.

První kroky vedou přes dědinu a pak už se dostáváme mezi pole a já jsem jak v pohádce. Vše bílé, namrzlé. Krása! To od nás neznám. Nám tam maximálně zaprší a pak to zmrzne, aby byla zábava. Ale tady se stromy hezky obalily, meze vybarvily a mě bylo parádně. Cesta teda namrzala i tady. Jemně mrholilo, takže klouzalo fakt úplně všechno.

Na kráse nakonec přidalo i to, že začalo docela vydatně sněžit. Prvně sice docela mokré kousky, ale pak už to byly krásné vločky. My jsme pomalu postupovali krajinou České Kanady a vyprávěli si s klukama zážitky posledních dní. Probrali jsme nové vybavení, co komu přinesl Ježíšek.
Po cestě jsme potkávali malé rybníčky, které lemovali cestu. Na rybnících byla parádní krusta ledu, ale nikdo nechtěl otestovat pevnost (radši).

Už přešlo poledne a my byli pořád na cestě a začínali jsme mít všichni hlad a hlavně jsme se těšili na něco teplého, byť by to byl „jen“ čaj. Našli jsme místo, kde jsme se rozhodovali, jestli teda uděláme něco do břicha nebo ne. No, nakonec jsme se rozhodli, že počkáme ještě chvíli a na kopečku s parádním výhledem uděláme jídlo. No co čert nechtěl … Zjistili jsme ( teda PaKo zjistil), že máme docela špatnej mezičas a jestli to chceme vše dnes stihnout, tak musíme pohnout.

Tak nastala taková super část, kterou jsme pojmenovali „Českej srvajvl“. No fakt … hrůza že? Ale my se parádně bavili. Nasměrovali jsme si to polem nepolem, lesem nelesem a brali jsme to, kam nás nohy nesly. Ne kecám … šli jsme kam nás směroval PaKo. Prošli jsme opravdu nádherná místa. Hluboký les, co vypadal jak někde v Norsku. Obří louky uprostřed lese.

Uff, KONEČNĚ!! Jsme na místě nocovačky. Ale první co děláme je, že ohříváme vodu a děláme si teplé jídlo. Super pocit, když si konečně po 6 hodinách chůze dáte pořádný teplý jídlo. Odpočali jsme. Najedli se a dali jsme se do výběru místa na nocleh. Po chvilce bylo jasno a místa byla rozebrána. No ještě by se pár lidí určitě vešlo, takže příště můžeš i ty jít s náma…

Rozdělali jsme oheň, což byl v tom mokru a pod sněhem docela výkon. Pak už jen stačilo přidávat dřevo, které se vysušilo a pak ho přihodit do ohýnku. Nabrali jsme něco málo sněhu a dali roztopit do ohně, ať máme na čaj. Někdo chystal spaní, někdo se sušil nebo ohříval.
Sesedli jsme pak kolem ohně a vykládali. Zajímavé je, kolik se najde na takovém výšlapu témat. Od rána jdete a povídáte … Pak sednete k ohni a stejně máte na jazyku spoustu témat. Tak vykládáte, než si všimnete, že je pozdě a měli byste jít na kutě. A tak jsme to měli i my. Tak jsme zalehli a šli si vyhřát spacáky.

Tady se zastavím. Já jsem měl na testování spacák KWAK, který budu teď testovat nějak více a pravidelněji a hrozně mě ten spacák překvapil. Už to bylo dost dlouho co jsem spal v „péřáku“ a dost mě překvapil fakt, že ač bylo venku -3°C, tak já jsem si chrupkal ve spacáku jen v trenkách, jako doma pod duchnou. K ránu jsem se teda oblíkl do termotrika a podlíkaček, protože začalo být chladněji odspodu, protože jsem měl tří sezónní karimatku od Thermarestu. Do zimy by byla ideální nafukovačka s dobrým tepelným odporem, ale přecijen – potřeboval jsem to trošku otestovat, jestli mě to podrží a nebo ze mě bude nanuk, no ne?

Ráno jsme dali snídani, čaj a vyrazili na cestu. Začátek trasy byl do kopce, takže jsme se parádně zahráli hned u startu a pokračovali jsme na vyhlídky, které byly pro dnešní den v plánu. Za chvíli jsme dorazili na první vyhlídku, kde PaKo zjistil, že chybí kousek lesa okolo. Asi kůrovec… Cestu z vyhlídky jsme měli parádní. Strmej hank důle a my si to fičeli s plnejma batohama a modlili se, aby nás zachytily alespoň stromy. Po tom co jsme se úspěšně seškrábali dolů, nám PaKo oznámil, že ten kopec před námi je naše další cesta a tam, že je slíbená vyhlídka, na kterou směřujeme. Obrovskou motivací byl fakt, že jsme se tam chystali dělat jídlo a pauzu.

Nakonec jsem si oběd dal jen já a kluci se jen občerstvili svačinama a čajem. Deflector si zkusil udělat časosběr. Prý jeho druhý v životě, takže se těšte na video, snad ho tam přidá taky.

No a kdo by to čekal, další kopec dolů a pak už jen pár zastávek po cestě a směřujeme to na místo startu – do Slavonic. Prošli jsme si super areál s bunkrama, kde jsme si přečetli o historii, o opevnění atd.. To byla naše poslední zastávka a pak už jsme zastavovali až v cíli našeho dvoudenního výšlapu.

Byl to parádní vandr kamarádi. Díky Pájo, suprově jsi to naplánoval. Díky Defe, bylo to bomba. Těším se na další setkání.

Tak Ahoj a sejdeme se v lese!